Pokud vidíte semafor s modrou místo zelené, znamená to toto

Je to lekce, kterou se většina z nás naučí dlouho předtím, než budeme dost staří na to, abychom to viděli přístrojová deska: Červená znamená zastavit, zelená znamená jít. Dost jednoduché. Ale co se stane, když žijete v kultuře, kde zelená také znamená modrý? (Než na to odpovíme, zde je důvod, proč naše vlastní barvy semaforu jsou červená, žlutá a zelená.)

To je, když vidíte věci takhle. Jeďte po Japonsku dostatečně dlouho a pravděpodobně narazíte na jeden z mýtických modrých semaforů v zemi. Jinde kolem ostrova najdete signály „jít“, které jsou rozhodně modrozelené, tyrkysové a aqua. "Je tento signál rozbitý?" možná se divíte. "Nainstaloval nějaký přepracovaný obchodník s osvětlením špatné žárovky?"

Odpověď, jako Atlas Obscura upozorňuje, není v kabeláži. Je to v japonštině.

Před stovkami let obsahoval japonský jazyk slova pouze pro čtyři základní barvy: černou, bílou, červenou a modrou. Pokud byste chtěli popsat něco zeleného, ​​použili byste slovo pro modrou –“ao.”

Tento systém fungoval dostatečně dobře až zhruba do konce prvního tisíciletí, kdy se slovo „midori“ (původně znamenalo „výhonek“) začalo objevovat písemně, aby popsalo to, co známe jako zelené.

I tehdy, midori byl považován za odstín ao. Jak si dokážete představit, tento náhlý přechod měl v Japonsku trvalé následky. Jednou z nejpopulárnějších forem japonské hry se slovy je numerická substituce — psaní číslic na místo slov nebo písmen se stejnou fonetickou hodnotou.

Dnes stále uvidíte zelené věci pochybně označené jako modré. Prodejce ovoce vám může prodat ao-ringo („modré jablko"), které je ve skutečnosti zelené. Stejně tak zelená bambusy jsou nazývány aodake ("modré bambusy") a nezkušený zaměstnanec, který by se dal v Americe popsat jako "zelený" aonisai, což znamená „modré dvouleté dítě“.

A tím se dostáváme k semaforům.

Zpočátku byly japonské semafory zelené, jak jen zelená může být. Navzdory tomu oficiální dopravní dokumenty země stále odkazovaly na zelené semafory jako ao spíše než midori.

Zatímco mezinárodní dopravní právo nařizuje, aby všechny signály „jeď“ byly reprezentovány zelenými světly, japonští lingvisté protestovali proti rozhodnutí své vlády nadále používat toto slovo. ao jasně popsat, co bylo midori. Vláda se rozhodla pro kompromis.

„V roce 1973 vláda nařízením vlády nařídila, aby semafory používaly ten nejmodřejší odstín zelená možná — technicky stále zelená, ale znatelně dostatečně modrá na to, aby bylo možné pokračovat v používání ao nomenklatury,“ Allan Richarz píše pro Atlas Obscura.

Takže i když se může zdát, že Japonsko používá modré semafory, vláda nás ujišťuje, že je to ve skutečnosti jen a skutečně modrý odstín zelené — dostatečně zelený, aby vyhovoval mezinárodním předpisům, dostatečně modrý, aby stále byl volal ao. Nikdy neříkejte, že byrokracie nikdy nic nevyřešila.